ПОСЛЕДНИТЕ КРАЛЕ-ВОИНИ НА ЕВРОПА

НОВ ЕПИЗОД – ВСЯКА СРЯДА, 22.00

HAROLD II GODWINSON – cesta k moci

Konec vlády dánských králů

Král Hardiknut (1018-1042), syn krále Knuta Velikého, převzal vládu nad Anglií v listopadu 1035. Kroniky jej nevykreslují příliš lichotivě – nedosáhl ničeho významného a s anglosaskými poddanými zacházel špatně.

Po nástupu na trůn Hardiknut zavádí vysoké daně a odvody. Osud rodu Godwinova, byť mocného a zámožného, je ohrožen. Hardiknut naštěstí 8. června 1042 neočekávaně umírá při svatební slavnosti v Lambethu. Příčina smrti zůstává dodnes neobjasněná.

Král Eduard Vyznavač

Od roku 1013, tedy téměř 30 let, pobýval Hardiknutův bratr v Normandii. Oba byli synové jedné matky, Emmy (988-1052), která se po smrti Ethlereda II. Nerozhodného provdala za Knuta Velikého. Eduard by byl pravděpodobně zůstal v Normandii, nebýt toho, že byl povolán na Hardiknutův dvůr.

Po Eduardově příjezdu jeho bratr umírá. Díky této souhře okolností se muž bez politické podpory, vojska či bohatství stává králem. Dědí trůn země, která mu je cizí a kde si musí začít od počátku budovat postavení. Godwinsonové, jako jeden ze tří nejmocnějších rodů, situace využívají a jejich pozice neoslabuje.

Haroldu Godwinsonovi bylo přibližně 20 let a jeho otec dokázal s novým králem udržovat dobré vztahy. Stejně jako dříve král Knut Veliký si i Eduard s sebou z Normandie přivedl skupinu svých věrných. Není překvapením, že začal nahrazovat vlivné cizince svými přáteli z dob pobytu v Normandii a hledat cesty, jak omezit moc nejsilnější anglické šlechty.

Když Haroldův bratr Sven unesl a uvěznil představenou kláštera v Leominsteru, údajně s úmyslem pojmout ji za manželku, král se jej rozhodl (o rok později) vyhnat, odejmout mu titul a zabavit majetky. Byl to jasný vzkaz Godwinsonům i dalším šlechtickým rodům.

Střet

Není známo, zda to, co se přihodilo královskému hostu hraběti Eustachovi II. z Boulogne v Doveru, byla provokace nebo projev nabubřelosti. Eustach, králův normanský přítel, v létě roku 1051 navštívil Eduarda a na cestě zpět do Normandie se domáhal pohostinství tak vehementně, že se strhla krvavá bitka.

Král nařídil Godwinovi, Haroldovu otci, město krutě ztrestat, což Godwin odmítl. Tváří v tvář takto otevřené vzpouře poslal Eduard Godwina do vyhnanství, avšak Godwin si oplátkou přivedl vojsko ke gloucesterským branám. Vojska Leofrica a Siwarda, mocných hrabat ze severu, mu neprodleně vyrazila vstříc. V patové situaci ani jedna strana nehodlala ustoupit a zároveň se ani ve skutečnosti nechtěla pustit do boje. Po vyjednávání se všichni opět rozešli svou cestou.

Výprava pro Godwina skončila neslavně. Celý jeho rod ztratil podporu natolik, že jej král mohl poslat do vyhnanství. Brzy se však vrátil se zbraněmi v rukou a po řadě bitev získal zpět své někdejší postavení a uzavřel s králem Eduardem dohodu. V následujících letech šikovnou diplomacií rod opět značně posílil svůj vliv.

Setkání budoucích králů

Není známo, proč se vlastně Harold vydal do Normandie, kam připlul roku 1064. Podle jedné z verzí jej na druhou stranu Lamanšského průlivu při rybaření zavál nepříznivý vítr. Zajal jej nižší místní šlechtic Ponthieu, který za něj doufal získat výkupné, avšak situace se mu vymkla z rukou a Harold skončil na dvoře již tehdy mocného vévody Viléma. Podle dějiny sepsaných budoucími vítězi Harold přísahal na svatou relikvii, že podpoří Vilémovu snahu získat trůn. Společně bojovali proti bretaňskému vévodovi, avšak nevíme, zda mezi nimi vznikl přátelský vztah. Harold se vrátil domů v míru.

Harold II. – král na 9 měsíců

Dne 5. ledna 1066 Eduard umírá na blíže neurčenou chorobu. Již předtím bylo zřejmé, že jsou jeho dny sečteny. Ještě za jeho života podnikl Harold kroky k tomu, aby si zajistil rychlou korunovaci. Získal k tomu podporu mnoha vlivných osobností a přesvědčil váhající. Harold byl korunován bezprostředně po smrti Eduarda Vyznavače, když předtím jeho práva stvrdil Witan, šlechtický sbor. Se zhoršováním Eduardova zdravotního stavu přebíral Harold postupně vládu nad zemí. Měl patřičné zkušenosti, trpělivost a dovednosti, aby se ujal moci. V okamžiku královy smrti dokázal 40letý Harold strategicky myslet a chtěl se blíže seznámit s uměním války i diplomatického manévrování mezi vysokou šlechtou. Vážné potíže však nastaly stejně rychle, jako se Harold ujal trůnu.